Jak se Beckenbauer stal mozkem, vnitřností a vizí Bayernu Mnichov

Je čtvrtek 22. května 2008, v malých ranních hodinách, ve VIP zóně na moskevském stadionu Lužniki, krátce poté, co Manchester United vyhrál Ligu mistrů UEFA na penalty.Stojím u nejnovější kopieŠampioničasopis v mé ruce a snažím se sebrat odvahu a požádat Franze Beckenbauera, který je zahloubaný do konverzace u nedalekého stolu, aby podepsal obálku.

Po několika minutách nastává klid, a když jsem využil okamžiku, omlouvám se za přerušení a žádám o podpis Beckenbauera."Samozřejmě," přikývne a milostivě si vezme nabízené pero a časopis.Zatímco podepisuje, ptám se ho, co si o zápase myslí.Odmlčí se a pak pravou rukou sevře vzduch, aby vyjádřil štíhlý okraj vítězství United.

V té době to gesto vypadalo jako úžasně výstižný kus vědmy.Později jsem si uvědomil, že Beckenbauer strávil velkou část své kariéry tím, že žil na těchto okrajích.

Vlajka čárového rozhodčího pomohla zmařit jeho naděje na vítězství na mistrovství světa ve Wembley v roce 1966. O čtyři roky později, i když zůstal na hřišti s vykloubenou rukou v závěsu, Západní Německo stále prohrálo největší semifinále mistrovství světa ze všech -čas, o lichý gól v sedm, do Itálie.

Dnes by se to nikdy nemohlo stát, ale slavný záběr na něj s paží připoutanou přes hrudník – zlomil si klíční kost – je ikonickým důkazem toho, že u Beckenbauera se za elegancí skrývala odvaha.

Dokonce i v roce 1974, v roce, kdy vyhrál Evropský pohár a Světový pohár, byly Beckenbauerovy úspěchy jen stěží rutinní.Proti Atléticu Madrid byl Bayern minutu od porážky, než Georg Schwarzenbeck vyrovnal – v opakování, které Roten vyhráli 4:0.

Ve finále Světového poháru byl Beckenbauerův tým sotva ve hře 20 minut, protože penalta Johana Neeskense zajistila vedení brilantního Oranje.Trochu větší klinické soustředění Nizozemců mohlo zpečetit výsledek, než Paul Breitner ve 25. minutě z místa vyrovnal.I jako manažer vděčil za svůj triumf na mistrovství světa v roce 1990 hodně nešikovnosti Anglie z místa v Turíně.

Proměny osudu vyvedly z rovnováhy nebo roztrpčily mnoho fotbalistů, přesto tváří v tvář Kiplingovým dvojčatům, vítězům a katastrofám, zůstává Beckenbauerova elegantní vyrovnanost pozoruhodná.Dokonce i Brian Clough byl dojat, když o něm řekl: „Jednou jsem viděl Franze Beckenbauera vstoupit do restaurace a udělal to stejně, jako hrál fotbal: s třídou a autoritou.“

Jedním ze způsobů pohledu na fotbalovou historii je neustálý, neřešitelný boj o autoritu a vliv mezi hráči a trenéry.Od 30. let 20. století měli trenéři vždy navrch, ale Beckenbauer je jedním z mála fotbalistů, kteří skutečně změnili způsob hry.

I když si život v zemáku nikdy moc neužíval – souhlasil s trénováním Západního Německa, Marseille a Bayernu částečně proto, že se cítil nucen pomáhat institucím, na kterých mu záleželo – velmi rychle se na hřišti ukázal jako bystrý trenér.

V roce 1967 vyhrál Bayern svou první evropskou trofej, Pohár vítězů pohárů.Roten rozhodně postupovali – když v roce 1963 vznikla Bundesliga, byli příliš nedůležití na to, aby byli pozváni, aby se připojili – ale Beckenbauer viděl, že je potřeba zásadní změna.Pod vedením svého vizionářského trenéra Zlatka Cajkovského byl Bayern trochu příliš kavalírský.Pokud chtěli vyhrát Bundesligu – a měli šanci na pohárové Evropy – potřebovali být efektivnější.

To se za Jugoslávce, který klub opustil o rok později, nestalo.V letech 1974 až 1976 se Bayern stal třetím týmem, který vyhrál tři po sobě jdoucí evropské poháry.Přestože Rotenových výšek bylo dosaženo pod vedením Dettmara Cramera a Uda Latteka, můžete si říci, že Beckenbauer, který řídil hru jako metař, byl skutečným architektem této zlaté éry.

Beckenbauer byl jako libero tak vlivný, že německý fotbal zůstal takticky v područí jeho legendy dlouho poté, co v roce 1983 pověsil boty. Dokonce i v roce 1996, kdy se Německo stalo mistrem Evropy, byl jejich nejvlivnějším hráčem smečař Matthias Sammer.Až když Rudi Voller převzal po katastrofálním Euru 2000, Mannschaft konečně spáchal taktické kacířství – na německé poměry – a opustil zametací stroj.

Jako mladý hráč byl Beckenbauer náročným fanouškem Giacinta Facchettiho, pravděpodobně největšího útočného obránce na světě v 60. letech.Jak poznamenal Brian Glanville ve svémStrážcenekrolog pro italskou modlu: „Při sledování Facchettiho spektakulárních vpádů levého obránce a jeho burácejících střel pravou nohou si Beckenbauer položil otázku, proč by jako libero a smečař neměl útočit z centrálnější role.Udělal to a v Bayernu Mnichov se zrodil totální fotbal.

Glanvilleův poslední bod je sporný.Beckenbauer nikdy nečinil tak velkolepá tvrzení svým jménem.Přesto, jako někdo, kdo o hře hodně přemýšlel, měl svůj vlastní zajímavý pohled na totální fotbal, když jednou řekl: „Vděčí za překvapení víc než nějaké kouzelné formuli.Nizozemcům to tak dlouho uniklo, protože opozice nikdy nedokázala přijít na to, jaké taktice čelí.Nebyla tam vůbec žádná taktika, jen brilantní hráči s míčem."

Jinými slovy, v opakujícím se sporu o příslušném vlivu trenérů a hráčů na vývoj hry je Beckenbauer přesvědčen, že navzdory tomu, co by mohla naznačovat fotbalová hipsterská škola historie, totální fotbal vděčil mnohem více Johanu Cruyffovi než Rinusovi. Michels.

Osvaldo Ardiles řekl, že největší žijící německý fotbalista byl vůdce, který hrál vynikající fotbal.Beckenbauerovy slavné časy jsou opojnou připomínkou doby, kdy trenéři nebyli všichni diktátorští mikromanažeři a hráči mohli být také vůdci.

Ne že by jeho styl všechny přesvědčil.Během dvou stáží v New York Cosmos byla jeho hra příliš rozumná pro jednoho z manažerů, který si stěžoval přisluhovači: „Řekni Krautovi, ať mu dá prdel dopředu – neplatíme milion za chlapa, který se bude potloukat v obraně. .“

Nakonec doporučíme produkty naší společnosti související s fotbalem.